„Pravidla jsou od toho, aby se nemuselo hádat“
Pravidla vznikala postupně, vždycky po nějaké příhodě. Pravidlo o telefonech přišlo po večeru, kdy jeden host natáčel hru a druhý si toho všiml. Pravidlo o poradách vzniklo, když se u stolu o jedno rozdání pohádali dva staří přátelé. Nic z toho nebylo vážné, ale všem to stačilo.
Kdo chce vědět, co si o pravidlech myslí hosté, může se zeptat Zuzany Dvořákové, která sál vede. Za sedm let vyslechla desítky nápadů a čtyři pravidla ze seznamu napsali sami hosté. Seznam se nemění samovolně, ale otevřeně se o něm mluví.
Na jídelnu platí pravidla obyčejného hostince. Nahlas se mluvit smí, zpívat se smí jen tehdy, když zpívá celý stůl, a děti se pustí k jídlu jako první. Kdo si přinese vlastní jídlo, bude požádán, aby ho snědl venku.
Pozdní příchod do sálu není problém, ale po zahájení kola se ke stolu nesedá. Krupiérka vás usadí k volnému místu při dalším kole. Mezitím se můžete posadit do salonku, kde je lampa a stolek na čaj.
Pravidla platí pro všechny stejně, včetně zaměstnanců a známých zakladatelky. Ani Jiřina Malá nesedí u stolu, pokud neví, jak se hraje. Zná to a dodržuje to. Jestli vám něco z pravidel připadá nejasné, zeptejte se kdykoli.
