Druhý stůl se chvěl jako první
U druhého stolu seděli většinou nováčci. Radka jim vysvětlovala pravidla a po každém rozdání se ptala, jestli všichni rozumí, co se stalo. Jeden z hostů se po třetím kole přiznal, že nechápe, proč je na stole tolik žetonů. Radka mu ukázala, že hra je jako stavebnice, a od té chvíle mu to šlo.
Finále u okna
Posledních devět hráčů se přesunulo ke stolu u okna. Rozsvítila se lampa a v sále bylo ticho tak, že bylo slyšet tikot hodin z jídelny. Dana a pan Vítek zůstali sami proti sobě a každý z nich dvakrát otočil svou kartu, než se rozhodl. Nakonec vyhrála Dana a pan Vítek s úsměvem poklepal na stůl.
Deska mistrů
Alžběta napsala Danino jméno křídou na desku u šatny. Pohár zůstal na polici, protože odtud neodchází nikdy. Dana se vyfotila s tabulí, ale ne v sále, kde se nefotí, nýbrž na schodech. Příští týden se vrací a bude hrát znovu. Mistr večera platí vždy jen do dalšího turnaje, a tak čest putuje od jednoho stolu k druhému.
Kdo by chtěl zkusit štěstí příští středu, ať se zapíše u hostesy. Místa jsou čtyři, ale my jich zpravidla najdeme šest.
Zápis dodává jednu zkušenost: kdo se u nás učí, nemusí se bát prohry. Večer není o tom, kdo vyhraje, ale o tom, kdo se vrátí. A tentokrát se vrátili všichni.
